epa

od Dorothey Stumpfeld a Christine Schulze

Jádro práce
Každý člověk je jedinečný. Rovněž jeho problémy a témata. Myslíme, že každá problematika vyžaduje a má vždy individuální řešení.

Důvěra je jádrem naší práce. Věříme tomu, že v každém člověku, s každým problémem již existuje to pro něj individuálně vhodné řešení. Vidíme problematiku a symptomy jako upozornění, jako příležitosti přesněji se podívat a dosáhnout celkového zlepšení. Podporujeme naše klienty v jejich vlastním vnitřním vědomí a doprovázíme je přitom jak najít jejich osobní řešení bez toho, abychom určitou konstelaci předpověděli.

epa – emocionální procesní práce

epa je metoda vstoupu do kontaktu s vlastním vnitřním (pocitovým) světem a komunikovat, především s těmi částmi, které patří k tomu vlastnímu současnému problému nebo otázce. Každá problematika, každé téma je vždy souhra různých podílů, jeden systém. V každém systému a v každém vlastní části (např. Nemoci, problému, otázce) leží vždy zcela individuální řešení. Toto nacházíme pomocí epa- metody a to léčení, které se tímto děje na vnitřní pocitové rovini, působí na všechny další roviny našeho bytí (např. tělesné).Tato epa-metoda se provádí různými pracovními způsoby.

Epa- metoda trochu přesněji vysvětlena:

V naší společnosti jsme zvyklí se pohybovat na fyzické úrovni našeho bytí a známe zákonnosti této úrovně. Zřídkakdy jsme si toho vědomi, že ten největší díl našeho bytí se nenachází na naší fyzické úrovni: naše mysl, naše pocity a všechny vnitřní obrazy, vizualizace, vzpomínky, přání a představy nemají fyzickou realitu. Přesto existují. Jsou skutečné.

Naše kultura nechává dosud málo prostoru, aby se naše fyzické zažívání vážně bralo jako „svět pro sebe“. Nepřijdeme na myšlenku mu naslouchat nebo dokonce s ním komunikovat. Následkem toho je, že ten největší díl toho, co nás jako člověka dělá, téměř neznáme. Ten fyzický svět je nám důvěrně známý, přesto nemáme zdání, jak se pohybujeme v tom nefyzickém světě a jak můžeme být aktivní. Nevíme, jak se můžeme uvnitř této realitní oblasti změnit, vytvářet, uvolnit a léčit. Neznáme naše zákonná pravidla a jsme často dost bezmocně vydány našim pocitům, jako strachům, bolestem, napětím, smutku, vzteku, nejistotám, hlodajícím myšlenkám a vnitřním obrazům.

Již dávno se ví, že fyzické problémy, jako např. Žaludeční vředy, skrz pocity jako zlost – tedy taky na nefyzické úrovni lidské existence – vznikají. Když něco nefyzické, jako jsou pocity, může naše tělo tak silně ovlivnit, že produkuje nemoci, tak je na dlani, že se na stejné úrovni také nemoci, problémy a každý druh tématu, čím se někdo zabývá, může uvolnit. Protože můžeme ke všemu a každému pocity a/nebo vnitřní obrazy na naší nefyzické úrovni bytí vlastnit nebo vyvinout, můžeme odtud také vliv na vše mít. Toto však můžeme pouze tehdy, když porozumíme zákonnostem této úrovně, tzn. Pokud víme, že zde můžeme způsobit změny.

Ono nestačí „jinak chtít cítit“, abychom se skutečně jinak cítili. Jak tedy být účinný, když naše vlastní vůle nemá moc nad těmito oblastmi nešeho bytí?

Epa- emocční práce procesů – nasazuje přesně na tomto bodě. Ona vznikla z našeho vědomého setkání s naší nefyzickou skutečností a výzkumem zákonností této oblasti. Emocční práce procesů znamená, ve fyzickém „vnitřním prostoru“ citlivě a vědomě jednat a vytvářet.

Ve zkrácené formě to znamená následující: my můžeme všechny komponenty našeho bytí – také a přesně ty, ty nám problémy způsobují – rovněž opatrně a pln respektu oslovit, jako se potkáváme s jinými lidmi a bytostmi, kterých důvěru si chceme získat. Ono nic nepomůže si bolest vymluvit, ona přijde znovu. Ale my můžeme s bolestí tak zacházet, jako by byla oduševnělá bytost, důležitý protivník, co má slovo. My si jí můžeme přesně ve velikosti, poloze, barvě a formě uvědomit, jí přátelsky oslovit, jí říct, že mi jí vnímáme, se jí zeptat, zda nám chce něco říct nebo ukázat, se jí zeptat, co potřebuje a především jí „poslouchat“ a každou malou změnu uznat. Tímto způsobem se ponoříme pomalu do jednoho procesu, do emociální procesní práce. V tomto procesu nebudeme nic vyhodnocovat a porovnávat, nýbrž se necháme v těch pocitech a obrazech, co se vynoří, individuálně vést. Zjistíme, že každé téma, vždy jeden komponent v jednom systému je, a že tomu systému a každému jednotlivému dílu zvlášť náleží vždy jedno naprosto individuální řešení. S tou epa-metodou můžeme k této vnitřní moudrosti a řešení proniknout. To znamená, my zjistíme sami z jednotlivých komponentů, kterým se nakloníme, co vždy znamenají a co pokaždé potřebují, aby se jim dobře dařilo a postaráme se o to, aby dostaly, co potřebují. Ten jedinná „hodnota“ , podle které se orientujeme, je to hluboké přání, aby se všem dílům a fenoménům, které se na té vnitřní cestě ukazují, dobře dařilo. Protože pokud se všem dobře daří, mají vše, co potřebují, tak nemusí již víc „zaklepat“. Oni se léčí. Pokud se tímto způsobem léčí pocity a vnitřní obrazy, tak se také léčí ta osoba, která se vydala na cestu do její nefyzické skutečnosti. Toto jsme nesčetněkrát zažili, a to sice nejen u závažných nemoci nebo ostrých konfliktech, rovněž při viditelně nepřekonatelných problémech.

Epa-metoda může při každém problému, každém tématu a na každém kroku lidského vývoje pomoci objasnit a změnit, neboť každý problém v sobě přináší individuální řešení a bez ohledu na to, jak komplexní toto řešení může být, pokud mu dáme prostor a čas se rozvíjet, se ukáže. Léčení, řešení a vývoj leží vždy skryté ve vnitřním vědomí dotyčné osoby. Toto vnitřní vědomí je osvojenému učení a konceptům vždy nadřazené, neboť každý člověk je jiný a podobné fenomény mohou pocházet z naprosto z rozdílných příčin. Emociální práce procesů čerpá přímo z pramenů vlastní pravdy a historie vývoje. Proto je tak účinná.

Emociální práce procesů vzniknou vždy a všude tam, kde si pro ni ta osoba čas, prostor a klid vezme. Ona nezávisí na doprovodu skrz terapeutky nebo terapeuta. Pokud má člověk se silnými pocity nebo závažnými problémy dočinění, doporučuje se ovšem kompetentní doprovod. Člověk je příliš lehce zahlcen silnými/prudkými/náhlými/mocnými pocity, neschopen jednat a eventuálně dokonce opětně traumatizován.